Když jsme se před třemi lety psychicky připravovali na stěhování na druhý konec světa, dávali jsme si v hlavě dohromady seznam míst, které bychom chtěli navštívit. Samozřejmě nechyběla opera v Sydney, Albert Park v Melbourne (kde se každý rok jezdí první velká cena sezony F1), Great Ocean Road a 12 Apostles, Fraser Island a … Uluru. Obrázek skály, která je jakoby odhozená a zapomenutá někde v poušti, nechybí snad v žádném výběru zajímavých míst Austrálie, a vždy pro nás představovala místo, které musíme alespoň jednou v životě navštívit.
Když se k nám na návštěvu chystala Simonky maminka, tak jsme přemýšleli co by jsme jí ukázali. Procházeli jsme teda naším seznamem míst, a Uluru na něm bylo stále vysoko. “No co by to bylo za návštěvu Austrálie bez výletu na Uluru?” řekli jsme si. Simi se teda pustila do průzkumu, jak se tam dostat, kde bydlet, co tam dělat. Vždy když jsme přemýšleli kam se ještě musíme podívat, dali jsme předost něčemu jinému. Ono totiž to není úplně „po cestě“. Uluru leží v samotném centru kontinentu (red centre), v Severním Teritoriu, blízko hranice s Jižní Austrálií, uprostřed ničeho. Je to přibližně 2500 kilometrů z Melbourne a 3000 kilometrů z Brisbane.
Z možností, jak se tam dostat a kde bydlet přicházely v úvahu dvě. Alice Springs, jakožto nejbližší „město“, 450 kilometrů od Uluru, a Yulara, která je prakticky hned vedle. Je to jakési turistické městečko plné hotelů, kempů, a obchodů se základními věcmi, a letištěm. A jelikož je to jediné místo s alespoň základním zázemím široko daleko, odráží se to i na ceně všeho, co je tam k dostání. Nejvíc nás asi překvapily hotely, až třikrát dražší, než všude jinde kde jsme zatím byli. Tak co teda bydlet v Alice Springs… a zajet si na Uluru na výlet?

Dobrý. Hotely tak nějak normální, restaurace, ale na Uluru je to přes 5 hodin cesty autem. Navíc letenky do Alice Springs jsou z nějakého, pro mě nepochopitelného důvodu, dražší než do Tasmánie. Tak to asi taky ne.
Po různých kombinacích a vymýšlení jsme dospěli k plánu, že poletíme z Brisbane do Yulara, půjčíme si auto a pojedeme do Alice Springs (to byl můj nápad, protože jsem prostě chtěl vidět australskou poušť), cestou se zastavíme v národním parku Watarrka, na Kings Canyon, přespíme v Alice, a druhý den pojedeme zpět do Yulara, kde si dáme výlet na velbloudech k Uluru a Kata Tjuta (další skalní útvar v této oblasti, asi 50 km od Uluru, který je ještě možná zajímavější, ale nikdo o něm nemluví, my jsme o něm nevěděli až dokud jsme nepřistáli v Yulara a neviděli další šutr na obzoru).
Tak plán máme, všechno objednané, vyrážíme na cestu.
Pokračovanie v ďalšom článku.
Já nehraju! Takhle to v nejlepším utnout! 🙂
LikeLike
Sorry! Musela som to rozporcovať, inak by to bolo príliš dlhé 😄
LikeLike
No a kedy to bude pokračovať??
LikeLike
Kedy by si chcela? Napísané to už je, len treba rozvrhnúť vydanie 😉
LikeLike
No, to ti sdělím, trpělivě, hned: včera bylo pozdě! 😀
LikeLike
Uluru je moje vytoužené fotografické místo. Ale vypadá to, že si ho dám až v některém z příštích životů :-).
LikeLike
Ja by som ešte nahádzala flintu do žita 🙂 Nikdy nevieš, kam ťa to ešte zaveje. Pred pár rokmi som ani netušila, že budem žiť v Austrálii. Keby mi to vtedy niekto (pred)povedal, tak by som sa ho asi spýtala, či sa zbláznil 🙂
LikeLike
Šok, takový náhlý konec když jsem se natěšila na povídání a fotky:-)
LikeLike
Dnes to napravím, vyjde pokračovanie 😉
LikeLike
Bolo krááááásne, ďakujem :-*
LikeLike
Ďakujeme za komentár 😊 Jirkovi to písanie ide, že?
LikeLike