Francúzsky paradox existuje, aneb Zita obezita

G’day! Medzitým, ako stále čakám než vyprodukujem nejaký text o Nepále, musím sa s vami podeliť o jeden zaujímavý článok, na ktorý som dnes ráno natrafila. Úplne so mnou zarezonoval. Uvedomila som si, že presne tak si žijeme.

V Austrálii od domácich často počúvam, či nie som z Francúzska, keď mi hádajú pôvod. Vraj tak pôsobím. Niečo na tom bude. Je pravda, že Francúzsko je moja srdcovka (možno som tam žila v minulom živote, ktovie). S radosťou spomínam na blúdenie parížskymi uličkami, ako som sa snažila dohovoriť po francúzsky, a na to, ako tam ženy na mňa pôsobili. Aké boli elegantné, štíhle a v pohode.

Nezľaknite sa, článok je z portálu pre aktívnych seniorov, ale podľa mňa by si z toho mali niečo vziať aj mladí ľudia. To viete, kým nie je neskoro, pretože koľko oplácaných mladých žien (i mužov) dnes chodí po svete, v 30ke vyzerajú na 40, celé opuchnuté a strhané… najhoršie je, že to už začína byť tzv. normálne. Klameme sami seba, a občas i blízkych, že kilá navyše nevadia, než aby sme niečo zmenili… ale sami si veľmi dobre uvedomujeme, že v takom tele sa necítime dobre. Najviac ma dostáva klasická hláška (snáď z dôb kedy sa hladovalo), ktorá má asi ospravedlňovať to, že je niekto pri tele: “Je tlstý, lebo sa má dobre”.

Pijí hodně vína, večer si dopřávají hodně jídla. Přesto jsou štíhlé. Nechodí do posiloven, neholdují plastickým operacím, přesto vypadají skvěle. Neutrácejí moc za oblečení, přesto se říká, že jsou nejlépe oblečenými ženami světa. To vše se říká o Francouzkách.

Kdo nějakou dobu pobyl v Paříži, tvrdí, že jejich život je vlastně velmi často opakem toho, jak si představujeme, že půvabné, štíhlé a perfektně oblečené dámy žijí.

Takzvaný francouzský styl se stal pojmem, který se probírá v časopisech, vyučuje v různých kurzech a kdekdo ho obdivuje. Ne každý je však schopen vysvětlit, o co vlastně jde. Realita je taková, že to vlastně moc vysvětlit nejde. Ale přesto stačí vyrazit do Paříže či jiného velkého francouzského města a koukat se po ženách. Nebo si na internetu projet snímky žen z francouzských ulic. Nemluvíme teď totiž o modelkách, o manažerkách, o dámách, které řídí módní průmysl. Mluvíme o normálních ženách různého věku, od studentek po osmdesátileté dámy.

Pokud jde o Francouzku, je totiž v podstatě jedno, kolik jí je let. Zásadně má totiž v šatníku džíny, bílou košili, pruhované triko, černé sako a jednoduché černé šaty (ja som vek nikdy neriešila, len vkuse počúvam od okolia ako mlado vyzerám, akurát čím som staršia, tým menej mi to vadí… a možno mi k tomu dopomáha aj môj šatník). Trenčkot, teplý černý kabát. A spoustu šál různých velikostí a barev, zajímavé boty. Ovšem pozor, žádná bagančata s pevnou silnou podrážkou (presnee, žiadne nevkusné tenisky typu “stúpil som do žvejky” či bačkorové UGGy). Nosí baleríny, jednoduché tenisky. A když jde o společenskou událost, mají lodičky na podpatcích, i kdyby na nich měly utrpením umřít.

Ale ty podpatky jsou asi tak jediným utrpením, které jsou ochotny pro vzhled podstoupit. Francouzky totiž, například na rozdíl od Američanek či Rusek, neholdují plastickým operacím. Vrásky jim nevadí, rozhodně tam najdeme minimum žen, které připomínají plastové panenky. Nechodí do solárií, nemají umělé nehty. Vlasy nosí přirozené. Nevidíme tam pečlivě upravené zlakované účesy připomínající helmy ani platinově odbarvené blondýny, které před odchodem z domova své vlasy hodinu žehlí. Ne, většina Francouzek vypadá, jako by si vlasy jen tak ležérně prohrábly, stočily do uzlu nebo si jen tak pročísly svá mikáda.

Francouzky jedí. Snídají sladké croissanty, večeří dlouho, pijí u toho víno (ako keby popisovali našu domácnosť). Přesto nejsou oplácené, natož obézní. Jedí totiž zpravidla jen třikrát denně a kvalitně. Saláty, maso, ovoce, sem tam sladkost. Ale kvalitní sladkost, žádné tyčinky a bagety zhltnuté na cestě. Francouzky si totiž k jídlu sedají, vychutnávají ho. Nenosí si kafe v kelímcích, ke kávě si zásadně vždy sednou. Nemají čas? No tak si tu kávu nedají a dají si ji, až čas mít budou.

A to všechno je pak na nich vidět. Zejména na dámách vyššího věku. Nemají sice tvářičky vyplněné botoxem, přišité vlasy a nafouklá nová ňadra, ale přesto vypadají spokojenější, než jejich stejně staré vrstevnice, turistky, které přijíždějí do Paříže, drancují tamní obchody a snaží se v časopisech vyčíst, co to je francouzský styl. Francouzský styl je totiž jeden velký paradox. Něco, co se nedá popsat, okopírovat, naučit. Je to prostě normální život.

Zdroj: https://www.i60.cz/clanek/detail/21210/francouzsky-paradox-existuje